|
Odkaz ukazuje na heslo Milan Kundera na francouzsé wikipedii. MK totiž trvá na tom, že romanopisec se vyjadřuje
jenom prostřednictvím svých autorizovaných děl, takže žádnou oficiální stránku nemá (a neoficiální
nejspíš taky ne). V románech přitom neodpovídá na otázky, které tvoří "pěnu dní", leč naopak
se sám ptá na věci, které považuje za důležité. Od svého původního obdivu ke knížeti Vančurovi
se postupně svým způsobem distancoval, hlavně když název Umění románu "odňal" své disertační
práci věnované právě Vančurovi a použil jej pro knihu esejů. Dá se mu vůbec porozumět?
Kunderův jazyk je dost jednoduchý, přesný, výstižný a srozumitelný (což je možná jednou
z příčin jeho poměrně široké popularity a ohlasu). Na otázku, zda musí čtenář románu Žert
znát situaci v Československu v polovině 20. století, odpověděl v tom smyslu, že vše,
co je třeba znát, je v románu samotném. "Návod k použití" jeho díla můžeme hledat v díle samém.
V esejích nejen podává svůj výklad vývoje evropského románu, ale boří i rozdělení žánrů
(takže pozdější eseje už jsou do románů přímo začleněny) a odmítá i imperativ skutečné možnosti,
že děj proběhl jak popsáno (čeština mi tu neskýtá možnost vyjádřit rozdíl mezi francouzskými
slovy vraisemblance a probabilité, ale míněno je to první z nich).
Klíčem k výkladu románů pak mohou být jeho klíčová slova, která jsou vysvětlena v Umění
románu (73 slov). Před překladem vlastních novějších děl do češtiny dává
z pochopitelných důvodů (čas je vždycky omezený) přednost nové tvorbě, takže radím: naučte
se francouzsky alespoň číst... |